sobota 29. júla 2017

Příští zastávka: Právnická fakulta (I.)

Sedím si tak na balkóne, čítam zamilovaný román a fajčím. Zrazu ku mne príde spisovateľská múza, priateľsky ma poklope po ramene a strašne zdrbe. Vraj vás, miláčikovia moji, zanedbávam a nechávam svoje schopnosti ležať ladom. Tak dobre.

Teraz vážne. Veľmi ma mrzí, že som tak náhle zmizla a neohlásila sa pol roka, dúfam že si aspoň niekto z čitateľov nájde znova cestu k môjmu zanedbávanému blogu. Potrebovala som si ale ujasniť priority, vyrovnať sa sama so sebou a rozhodnúť sa, čo chcem robiť so svojím biednym životom. A myslím, že som na to prišla. Snáď. Ale teraz pekne po poriadku.

Už nadpis vás poriadne ovalil, zvýšil vašu tepovú frekvenciu a nakopol adrenalín? Hups... Vlastne opisujem svoju reakciu. Pretože môj život nabral úplne nový smer a týmto článkom vyťahujem niektoré spomienky z posledného pol roka, na ktoré sa snažím úporne zabudnúť ako na nočnú moru. A stále som vám vlastne nič poriadne neprezradila, chodím okolo jadra článku ako okolo horúcej kaše..

Proste, končím s medicínou a idem na právo, decká. Bum, píčo. Prechádzam na druhú stranu k tým malým satanom, ktorí sa stále snažia porovnávať sa s medikmi a kričia, že ich štúdium je aspoň také ťažké ako naše. Pardón. Vaše.

Presne si pamätám, kedy mi táto myšlienka skrsla v hlave... Sedela som rozvalená u Zrzky na izbe, boli asi štyri poobede a ja som bola urevaná a opitá čerešňovicou. Zrzka sa ma úporne snažila presvedčiť že neumriem, nie je koniec sveta a že nie som totálna chudera. Mala som po posranej skúške z genetiky, posranej skúške z histológie a znova posranej skúške z genetiky.

Koniec sveta sa síce naozaj neblížil (a o tom či som chudera som už radšej prestala polemizovať), ale koniec skúškového áno. Tak sme spolu so Zrzkou zvažovali moje možnosti. Nemám hotovú ani jednu skúšku zo zimáku, obe sú dosť zabijácke. Po prvé, buď sa ich pokúsim spraviť v lete spolu s biochémiou a fyziológiou. To by ale znamenalo ťažkú prácu, málo spánku a prinajlepšom veľmi neistý výsledok. Po druhé, rozložím ročník, niektoré predmety vypustím a „prepadnem“, predĺžim si štúdium o rok. A po tretie... „Lienka, nie si blbá, ako mi tu práve plačeš, verím ti že na medicínu máš... Ale na druhej strane, vidím ťa už rok a pol trpieť. Nebaví ťa to, neučíš sa. Nie je na mne hovoriť ti, čo máš robiť, ale sama si dobre rozmysli, čo vlastne chceš a čo ti stojí za to.“ 

Nie som si istá Zrzkinými presnými slovami, predsa len ma tá čerešňovica trochu položila, ale slová to boli múdre a prenikli aj oparom, v ktorom sa vznášal môj mozog. Niežeby som nad  ukončením štúdia nezamýšľala sama, hlavne posledného pol roka. Ale toto bolo to prvýkrát, čo som počula niekoho vysloviť moje vlastné pochybnosti  nahlas a ešte k tomu tak pekne sformulované.

Viem že pre niektorých z vás je to isto šok, z môjho blogu predsa nikdy nevyplývalo, že by som na tom bola až tak zle, že by som chcela skončiť. Čiastočne je to preto, že som sa nikdy necítila na to, aby som sa so svojimi pochybnosťami delila v článkoch. Tým by sa stávali skutočnými a niečím, čím sa je treba zaoberať. A okrem toho, tón môjho blogu je skôr humorný a drzý a plný groteskných historiek, a nie hlbokomyseľných úvah. Nemám rada, keď som ľutovaná. Ale späť k pointe.

Zrzkine slová ma síce viedli k zamysleniu, ale... skončiť s medinou? LOL, nemožné, to sa nestane. Možno sa teraz pýtate seba aj mňa, keď ma medicína tak nebavila, keď som tam tak trpela, prečo som sa už dávno nepozbierala a nešla na inú školu, ako by to spravil každý súdny človek? Nuž preto. Tá škola ma celkom pohltila. Nie v tom dobrom slova zmysle, bohužiaľ. Skôr sa mi zdalo, že na mňa číha za každým rohom. Každá moja bdelá myšlienka sa síce netočila okolo medicíny, to vôbec nie. Skôr by som povedala, že obavy číhali v kútiku mojej mysle a vždy si našli tú najhoršiu chvíľu vykuknúť a zamávať mi. A tým, ako som sa ich úporne snažila zatlačiť mi nezostávala sila na rozmýšľanie o alternatívach. 

Taktiež som si nevedela predstaviť reakciu rodičov. Detinské na dvadsaťročného človeka? Možno. Ale ako by mohla mamičkina a ocinkova princeznička, ktorá v živote nevybočila z lajny, a ktorá celý rok a pol doma predstierala, ako ju nesmierne baví škola, povedať že končí? Okrem iného do môjho života a štúdia v Prahe vrazili peniaze, úsilie a svoje sny. Snáď stojí za zmienku, že byť doktorom bolo snahou už pekných pár ľudí z mojej rodiny, a všetci na mňa upierali svoj zrak a nádeje, ako na prvú lastovičku.

Ďalším dôvodom prečo ostať bola aj jednoduchá ľudská vlastnosť – neochota opustiť zabehané koľaje. Musela by som si prekopať celý život od základov, čeliť obrovskému tlaku zo strany rodiny, opustiť spolužiakov, ktorých som si zamilovala. Svoju rolu tiež zohrala pýcha. Nechcela som byť jedna z TÝCH čo zlyhali a odišli z medicíny, lebo ju nedávali a vzdali sa svojho cieľa a sna. Bola som taká hlúpa.

Na druhej strane dôvody prečo odísť z medicíny... No kde začať? Pochybujem, že som vo svojich článkoch som opísala, akú nechuť som voči škole cítila prakticky od začiatku štúdia. Keď je jediný predmet, ktorý medika baví Humanitné základy lekárstva, je to hneď signál, že je niečo strašne špatně. :D S akýmkoľvek predmetom sme začali, čokoľvek sme v škole robili, nebavilo ma to. Tým  nechcem povedať, že som ani na jednej hodine nikdy nenašla nič zaujímavé. Ale takýchto momentov ubúdalo, čím viac som sa do štúdia ponárala. Nakoniec to došlo až tak ďaleko, že už len pri predstave, že si zasa sadnem na zadok a budem sa učiť o expresii génov, sodíkovo draslíkovej pumpe alebo o teratogénoch mi naskakovala husia koža. 

Výsledkom toho bolo, že som sa učila čoraz menej (a že som ani na začiatku neprejavovala nejaké zvláštne úsilie :D), výsledky sa zhoršovali a ja som skúšala, koľko neučenia mi prejde. Ako ste už iste uhádli, nie veľa. Cez rok ma vždy nejako zachránili vynesené testy, alebo hádzanie očkom na test osoby sediacej vedľa mňa. Pri ústnom skúšaní moja prirodzená výrečnosť a dva tri náhodné fakty, čo som si zapamätala z hodiny, na ktorej som náhodou dávala pozor. 

Ale skúškové, to bola iná káva. Medici vedia a nemedici si domyslia, že zachrániť skúškové pri nepoctivom sa pripravovaní cez rok je síce možné, ale dosť náročné a veľmi o náhode. A ja som sa k svojej hanbe nebola schopná a ochotná sa učiť ani vtedy. Teda, učiť áno, ale nie dosť. Výsledkom bolo pravidelné a hanebné zlyhávanie, zápočty na druhý a tretí pokus a chodenie na skúšky, na ktorých som so svojimi vedomosťami ani nemala čo robiť. To viedlo k čoraz nižšiemu sebavedomiu. K pocitu, že aj keď sa vlastne budem snažiť, tak hrám predom prehranú bitku. Takto som sa celý letný semester prváku, zimný semester druháku a predovšetkým zimné skúškové točila v bludnom kruhu, z ktorého som nevedela von. Mala som večne vystresovaný výraz, kruhy pod očami, vypadávali mi vlasy, v noci som sa budila s búšiacim srdcom a nakoniec som si tak podlomila zdravie, že som si uhnala zápal obličiek.

Na ošetrovateľskej praxi som si zasa neurčito uvedomila, že ma to s pacientami veľmi nebaví, ich bolesti a trápenia ma vlastne rozčuľujú namiesto toho, aby vzbudzovali súcit a túžbu im pomôcť. Videla som strhaných doktorov v Motole, ako sa plazia po jedálni po nekonečnej nočnej a predstavovala som si seba na ich mieste. O doktorine toho stále neviem dosť a viac toho už na vlastnej koži nepocítim, ale postupne som si uvedomovala... Nechcem trpieť ďalšie dva tri roky a čakať na klinické predmety, aby som zistila, či ma to teda baví alebo nie. A o tom som veľmi pochybovala. 

Predstava, že školou utrpenie končí by bola veľmi naivná. Medicína nie je jedno z tých povolaní, ktoré končia úderom piatej a nazdar. Neustále sa vzdelávanie, dlhé hodiny v práci, stres, ťaživá zodpovednosť za pacientov. Práca tvorí v živote doktora natoľko významné miesto, aké by som ja nebola ochotná poskytnúť. Chcem mať dostatok času na svoju rodinu (aj na tú, ktorú si snáď niekedy založím :D), na svoje záujmy, lenivé popoludnia v posteli... Nepochybujem že sú doktori, ktorí toto zvládajú ľavou zadnou a ešte k tomu sú perfektní v práci, ale je mi jasné, že ja by som to nedávala. Najhoršie je, že málokto je schopný zvážiť týmto spôsobom svoje možnosti, keď na medicínu nastupuje. A buď si počas štúdia uvedomí, že medicína je jeho vášeň (alebo že je aspoň ochotný a schopný robiť kompromisy), alebo nie. Ja som teda patrila do tej druhej skupiny.
(Uf, práve som zasa spravila riadnu odbočku. :D)

Ak si ešte spomínate, skončili sme tam, kde som si tieto veci ešte neuvedomovala, alebo maximálne som ich uvedomovala podvedome, bavila som sa so Zrzkou a myslela som si že je koniec sveta. Tá pochopila, že v mojom psychickom rozpoložení nie je možné baviť sa vážne. Tak sme začali hravo rozmýšľať nad tým, čo by som robila v tom krajne nepravdepodobnom prípade, že by som skončila s medicínou. 

Tak čo by si bola, keby si mohla byť hocičo na svete? Herečka. A ešte? Spisovateľka. A ešte? Právnička. Posledná odpoveď prekvapila nás obe zhruba rovnakou mierou, pretože sa blížila reálnej situácií. Veľa spolužiakov a kamarátov netušilo (a vy už vôbec nie), že polovicu maturitného ročníka som aj o tejto možnosti celkom reálne rozmýšľala. K humanitným predmetom som vždy cítila oveľa väčšie sympatie, rada sa počúvam a vyjadrovacie a argumentačné schopnosti mám slušné. Do čerta aj s falošnou skromnosťou. :D 

Nakoniec som ale v maturitnom ročníku podľahla tlaku okolia a vlastnému presvedčovaniu. Doktorina je ušľachtilá, narobím viac hmatateľného dobra a je to nepomerne väčšia istota. A právnikov je všade plná prdel. Ale v tom momente rozhovoru so Zrzkou sa všetky moje zabudnuté sny vrátili plnou silou. A zrazu som sa našla na jej počítači, ako vypĺňam prihlášku na Právnickú fakultu Univerzity Karlovej. :D Stále to bola viac sranda ako realita, ale mala som pocit, že aspoň niečo so svojou zúfalou situáciou robím a nenechávam sa len tak unášať okolnosťami, ktoré som si zavinila sama.

Lenže to popoludnie som naozaj zasiala semienko pochybností a zároveň nádeje, ktoré stále rástlo. Konečne som sa začala venovať krvopotným a reálnym úvahám. Mám na to, proste skončiť? Chcem vlastne naozaj skončiť? Nie som len znechutená z množstva učiva a vlastnej neschopnosti? Čo ak je medicína moje pravé poslanie, ale som proste príliš lenivá? Týmito a ďalšími otázkami som sa zaoberala predovšetkým sama a niekedy s kamarátmi zo školy. Niektorí ma presviedčali pokračovať, niektorí skončiť, niektorí zaujímali neutrálny postoj. Dokonca som dostala aj jednu neseriózne mienenú vyhrážku od Veľkej kapiláry, že ak zradím medikov a pridám sa na nepriateľskú stranu, dotyčná osoba so mnou nikdy neprehovorí. :D 

Rozhodnúť som sa síce musela sama, ale aj tak som nekonečne vďačná za podporu, ktorú mi všetci kamaráti poskytli. Boli úžasní ako vždy. Na konci skúškového som dospela k pevnému rozhodnutiu. Alebo aspoň k tak pevnému, k akému som bola schopná sa vo svojom mentálnom stave dopracovať. Končím s medicínou, idem na právo. Príchodu domov a oznámenia noviniek rodine som sa síce bála, ale bola som pevne odhodlaná a istá si tým, že to bude v pohode. A nemohla som sa viac mýliť. :D


P.S. Pôvodne som si myslela, že na vysvetlenie bude stačiť jeden článok, ale rozkecala som sa ako vždy a zamotala som sa do úvah viac, ako som čakala. A príbeh má ešte pokračovanie, ktovie čo som vlastne robila posledného pol roka...:D 
Tak dúfam, že som vás priveľmi neotrávila, a sorryjako, že končím cliffhangerom. 

P.P.S. Teším sa na komentáre ešte viac ako zvyčajne. :P

P.P.P.S. Prisahám, že už nie som taká vydeptaná ani nekňourám tak, ako to znelo v tomto článku. :D Ale moje vtedajšie pocity som vystihla stopercentne. 

 
Veselá bodka na záver.


109 komentárov:

  1. Lienka moje, tak musím říct, že tohle je asi nejpřekvapivější článěk, jaký jsem kdy na blozích četla. I když je pravda, že mě to někdy napadlo, když jsem viděla, že jsi tak najednou a na dlouho zmizela.

    Já tě budu ráda číst i dál, ať už budeš na jakékoli fakultě, jsi zajímavý a jedinečný člověk, máš super humor a styl vyprávění. A na práva se asi fakt hodíš, s tvoji povahou, nebo aspoň teda té části z ní, kterou nám tu ukazuješ.

    Já se teď dost zabývám takovými věcmi, jako jsou skutečná přání člověka a rozpor mezi nimi a tím, co po něm chce okolí. A pokud to tak opravdu vnitřně cítíš a víš, že jako doktor bys nebyla šťastná, tak není proč se stydět, naopak je obdivuhodné, že jsi k tomu kroku sebrala odvahu. A navíc vím, jak těžké je něco takového přiznat ještě na blogu.

    Za sebe teda musím říct, že mě v prváku, druháku a asi i třeťáku na medicíně taky nic moc nebavilo, nikdy jsem nechápala ty projevy nadšení, které někteří lidi předváděli a právě jsem o sobě v tomhle taky trochu pochybovala. Ale tím, že obor, který jsem si vybrala, je v podstatě taková směsice medicíny a humanitních oborů, tak to je asi trochu jiné, než u tebe.

    Každopádně budu ti držet palce, do následujících let a bedlivě tě sledovat, pokud teda nepřestaneš (!) zase blogovat. A těším se na pokračování, moc hezky se to četlo :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Som rada ze este stale dokazem prekvapit ;) :D
      A dakujem velmi pekne za podporu, slova nedokazu vyjadrit aka si uzasna a som rada ze mi zachovas priazen aj na prave. :-*
      Inac, ak som teraz pochopila spravne, vyskytujes sa v Prahe? Rozhodne sa musime stretnut nazivo, dokonca to mam zapisane ako predsavzatie :D

      Odstrániť
    2. To musíme, však jsem se modlila, abys na ty práva šla do Prahy :D Až se trochu ustálím v práci a ty tu budeš, tak dáme sraz :)

      Odstrániť
  2. Tak toto by som ani vo sne netipoval :DD celkom šok pre mňa keďže mi tvoj blog dosť pomohol dostať sa na druhú lekársku a vlastne si ma určite čiastočne inšpirovala tam ísť, tak z tohto som bol dosť paf ale úplne ti rozumiem - pred pár mesiacmi som bol v rovnakej situácií, keď som prijatý na informatické výšky zistil, že to vôbec nie je pre mňa a skúsil som šťastie na medi :DD

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Vzdy ostavam v nemom uzase, ked od niekoho z vas pocujem, ze som vas aspon trohu ovplyvnila, ci uz v doborm alebo zlom. :D
      Drzim palce na medine a dufam ze sa tam najdes. :)

      Odstrániť
    2. Mňa teda určite len v dobrom neboj :DD a díki moc momentálne mám pocit, že som sa v tom našiel aj sa dosť teším, ale uvidíme či mi to ostane ja si myslím, že hej ale ako sa hovorí nehovor hop kým nepreskočíš :D mimochodom, už dlho čakám na ten druhý článok a pokračovanie akože pohni trošku prosím :DD

      Odstrániť
    3. Hej, ty si predsa ten novy spolubyvajuci Velkej Kapilary a Zrzky, tak to sa isto zoznamime! :D Clanok by som napisala rada, ale stale trcim bez pocitaca u babicky.

      Odstrániť
    4. hej vraj ma našli cez tvoj blog takže sa dosť smejem na tom :D tie prezývky čo si im dala sú úplne že wtf :DD a hej tomu ver by ma zaujímalo že kto vlastne si

      Odstrániť
    5. Tak sa na teba tesim a prezyvky pochopis, ked ich uvidis nazivo :D

      Odstrániť
  3. Lienka, přeji ti jen to nejlepší, hlavně aby tě to na právech bavilo a aby ses tolik netrápila ať už psychicky či s učením, jako na LF. Spousta mých známých (včetně mě) na těchto preklinických hovnech dost trpíme a nemůžeme se dočkat toho, až začne ta opravdová medicína, ale rozhodně chápu, že to není pro každého. Letos mi třeba odešla jedna slečna z prváku, se kterou se normálně bavím a to měla hotové úplně všechny zkoušky a šlo jí to krásně. Prostě se rozhodla, že to dělat nechce a šla místo toho na matfyz, kde si myslím, že bude spokojenější, takže osudy jsou různé a určitě nejsi výjimka! Je fajn, že i doma to vzali dobře a podpořili tě, protože ačkoliv si rodiče rádi plní sny na dětech, dobře to není. Měj se krásně a užívej zbytek prázdnin!

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Dakujem:)
      Som si ista ze to rozhodne bude len lepsie; lebo objem uciva a moj zaujem v neho sa neda ani porovnat :D
      Neviem ci som sa vyjadrila jasne, to ze ma preklinika nebavi bola len mala cast mojho rozhodnutia, skor som si samu seba z vyssie uvedenych dovodov nevedela predsavit ani ako doktorku.
      A doma to dobre naozaj nevzali, vlastne to bolo peklo, uvidis v dalsom clanku. :D
      Drzim palce, aby si si sla za svojim snon a ostala taka nadsena ako vzdy :)

      Odstrániť
  4. Zdravím,
    ešte som ti nikdy nekomentovala článok a snáď nemáš problém s anonymnými komentármi :D

    Nie som si istá ako sa dá týmto spôsobom podporiť tvoje rozhodnutie, ani si nie som istá, či vôbec nejakú podporu od cudzích ľudí potrebuješ, v každom prípade je toto natoľko šokujúca správa, že mám chuť sa vyjadriť.

    Sledujem ťa už pomerne dlho. Som (samozrejme) medička, práve som skončila druhý ročník, takže tvoj blog ma veľmi bavil z dôvodu porovnania štúdia na Slovensku a v Prahe. Okrem toho ma ale nadchol tvoj veľmi pútavý štýl písania a tvoje články som vždy čítala aj počas učenia sa na skúšky (čo sa nedá povedať o mnohých ďalších blogeroch, niežeby nebol čas, skôr počas tých zúfalých dní nebola nálada). Normálne som bola smutná keď si zmizla :D

    Rada by som povedala že ťa chápem, žiaľ, vôbec ťa nechápem, pretože sama patrím do kategórie ľudí, ktorí medicínou žijú a plávajú ňou až podozrivo ľahko (detský sen, nadšenie vedou, samé áčka ani neviem ako a podobne otravné veci). O to viac ma zaujíma, čo sa dialo v tvojej hlave a chcem ďalšie články!

    Myslím, že s tvojou povahou sa viac hodíš na právo (to nie je myslené v zlom! vážne ti v niektorých situáciách závidím schopnosť byť drzá a priebojná, ktorú by som častokrát vymenila za svoj miestami prehnaný rešpekt k ľuďom a mala tak jednoduchší život) a budem ti veľmi držať palce, nech sa tam nájdeš.

    Dúfam, že čoskoro budú ďalšie články, úprimne ma zaujíma, ako tvoje rozhodovanie prebiehalo a čo všetko sa stalo počas obdobia keď si nepísala. Budeš jediná právnička ktorú čítam :D Získala si si ma svojím nadhľadom a schopnosťou podať veci priamo a zároveň vtipne, pokiaľ budeš písať, budem ťa sledovať nech študuješ čokoľvek.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ja zasa nechápem teba, ako to možeš na medicíne vydržať, ale tak to už chodí... :D Som nadšená že mi takto držíš palce a to s tým "s nadhľadom priamo a vtipne" ma neuveriteľne potešilo, kľudne komentuj aj viac. Držím palce na medine, zlato. :)

      Odstrániť
  5. Ahoj, Tvůj blog jsem našla dneska a přečetla ho na jeden zátah... místo, abych se učila na státnice, ale nemohla jsem se odtrhnout. :-D Takže mám ještě v čerstvé paměti, jak jsi nejspíš ztratila body na otázce "Proč jste si vybrala medicínu?"... no, není to symbolické?
    Ohromně Ti držím palce, aby práva byla to pravé ořechové. Už jen dostat se na medinu i právo je úspěch a důkaz, že nejsi ani zdaleka blbá. A z naší rodiny máme zkušenost ve dvou generacích po sobě, že až ta druhá výška byla to pravé. A dvakrát v tom figurovala právě práva...
    Takže doufám, že se Ti bude na právech dařit a budeš o tom nadále psát. Má to ohromný šmrnc. Slovenčinu miluju a líbí se mi, že umíš použít tak libozvučná slůvka, jako je kokot nebo piča ve správnou chvíli. :-D Jsem svým způsobem ráda, že nechodíš na naši školu, protože kdyby ses tam potkala s mojí kámoškou, která je taky taková "držka", tak by to tu školu asi zbořilo a rozmetalo na atomy. :-D

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. I když teď si říkám, že kdyby ta škola spadla, nebylo by to marné. :-D

      Odstrániť
    2. Ja som si vlastne tiež narcisisticky prečítala všetky svoje články odznova, hlavne aby som videla svoj postoj, ako sa v priebehu menil a ZNOVA sa uistila, že som spravila dobre. :D A máš pravdu s tou otázkou, už som na to skoro zabudla... Som strašne rada že si bola tak nadšená a celý blog si zhlta, aj napriek štátniciam. Ako si dopadla? Mimochodom, možem sa spýtať... cez čo si sa dostala k mojmu blogu? Netuším totiž ako ma nachádzajú noví ľudia. :D :D

      Odstrániť
    3. Státnice ještě neproběhly, ale díky za optání! :)
      Dostala jsem se sem přes blog Bloncky, ale nemám tušení, jak jsem se proklikala k ní. :-D Prostě jsem ho objevila v "odkazech uložených na později /čti na chvíle, kdy budu prokrastinovat jako o život/. No a pak jsem přečetla dva články a už se neodtrhla. :-D

      Odstrániť
  6. Ahoj Lienka, len ti chcem napísať, že si ma tiež inšpirovala a aj vďaka tebe som si vybrala 2. LF, ďakujem ti za to. :) tvoj blog budem ale čítať naďalej, o to pečlivejšie, kedže právo bola aj moja záloha a aj preto, lebo teraz nebudeš na škole so mnou ale spolužiačka môjho frajera a ja som proste moc zvedavá a dúfam, že raz cez neho vyšpiónujem, kto si!! :D tvoj humor aj povaha mi je veľmi blízka, dosť sa v tom vidím :D prajem ti na škole len to najlepšie, nech nájdeš samú seba a robíš to, čo ťa napĺňa. :) to je predsa najhlavnejšie

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Na práve nás bude plná riť, ak chceš pátrať, spýtaj sa na dvojke, tam ma pozná polka školy :D :D
      ďakujem za krásne slová a dúfam že aj ty budeš robiť čo ťa napĺňa. Prajem ti všetko najlepšie a doktora Upíra na anatómií k tomu :D

      Odstrániť
  7. Lienka, smekám před tebou. Tvůj blog jsem sledovala už dlouhou dobu a říkala jsem si, že jsi už dlouho nic nenapsala. Ale tohle bylo velké překvapení :-). Každopádně Ti držím palce, ať konečně děláš to, co Tě baví. Málo lidí si to umí připustit, rozhodnout se a ještě k tomu to napsat veřejně. Máš můj obdiv :-)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. ďakujem moja, dúfam že už nikoho vrátane seba v tomto smere prekvapovať nebudem :D

      Odstrániť
  8. Čau Lienka :) čítam na tvoje články už pomerne dlho no ešte som ti to nikdy neokomentoval lebo... no ani sám neviem :D Tento rok som sa pripravoval na dvojku a tvoje články v tom zohrali veľkú rolu :D a za to ti ďakujem :) V októbri nastupujem ako prvák a nebyť teba a tvojich rád tak som tam nie som :D Úprimne nečakal som, že prejdeš na právo ,ale snáď vieš čo robíš :D Želám ti veľa štastia, pevné nervy a nech ťa to napĺňa viac ako medicína :D Dano :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Držím palce na dvojke, možno sa niekedy uvidíme, hlavne ak sa skamarátiš s tretiakmi :D
      Normálne sa mi tlačia slzy do očí, keď vidím koľko z vás som inšpirovala :D :)
      Dúfam že viem čo robím, budem vás o všetkom čo viem aj neviem informovať :D :D

      Odstrániť
  9. Ahoj, hrozně moc ti držím palce do budoucího nového studia!! Úplně jsi mi tím otevřela oči tímhle článkem. Jdu teď do druháku na medicíně a sice jsem prvák díky nesmírnému štěstí zvládla v pohodě, ale na ten druhák si absolutně vůbec nevěřím a šíleně mě děsí, že na to prostě nemám a že ztrácím čas. Jenže ať přemýšlím jakkoliv,nenapadá mě žádná jiná škola, která by mě asi tak bavila. Určité malé kouzlo v tom asi vidím, ale rozhodně si přijdu, že jsem z toho nadšená asi nejméně v ročníku :D proto bych se tě ráda zeptala, jestli jsi měla problémy už s letním semestrem v prváku, nebo až ve druháku. Fakt se toho šíleně bojím a cením tvojí odvahu sebrat se a jít jinam. Hlavně je fajn,že jdeš někam kam tě to táhne. Já bohužel takovou zálohu nemám a o to víc mě to trápí.
    Tak ještě jednou držím moc palce a jsem ráda,že jsi zpátky!! :) měj se krásně

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ajaj, ďalšia pochybujúca medička. Z ktorej fakulty? :)
      Úprimne, problémy mi začali už v zimnom semestri prváku, nedala som pitvy ani biofyziku na prvý pokus, lebo som sa proste neučila... :D A odvtedy to šlo len dole vodou. A v druháku sa to cez skúškové celé posralo... Ak chceš počuť moj názor, myslím že ak si dala prvák v pohode, nevidím dovod prečo by si mala mať problémy v druháku. Alebo neskor. A hlavne ak ťa nič iné nenapadá a baví ťa to (aspoň trochu :D), máš času na rozmyslenie až až.

      Odstrániť
    2. Z dvojky taky :D hrozně mě nakonec demotivoval letošní přístup k anatomii :D tak snad si odpočinu a najdu nějakou motivaci dál :D mě to naštěstí baví, to učení mě asi nesere tolik jako tebe, ale ani nevíš jak ráda bych se viděla jinde!! :D

      Odstrániť
  10. Já jsem vlastně ani nemusela ten článek psát, protože jsi tady všechno vypsala za mě :D O to horší, že mě se vlastně ani tak nesere studium, ročník mám uzavřený, škola mě baví (přírodovědné zaměření ftw), ale prostě si nemyslím, že to povolání není pro mě a celá budoucnost (atestace, služby, stresové situace) mě děsí. Bohužel nejsem silná jako ty a selhání sama sobě nepřipouštím (o větru, kterej by to udělalo v rodině ani nemluvě), takže se budu nutit a pochybovat dál. Třeba mě to znova chytne :D
    Ale stejně jako ostatní, tohle pro mě byl jako blesk z čistýho nebe :D Ale chápu tě, strašně moc. Takže přeju hodně štěstí a ať je to dobrý výběr :)

    P.S.: Zkus se poohlídnout po žurnalistice nebo copywriterovi, zvlášť pro to druhý se hodíš úplně neskutečně :D Druhá cesta (popř. brigáda) se hodí vždycky.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Myslim si a dufam ze ta to chyti, hlavne je super ze ta aspon ta skola trochu bavi... :D A s hanbou sa priznam, ze copywritera som si musela vygooglit :D :D

      Odstrániť
  11. Ahoj Lienka,
    rozhodla si sa správne a rodina Tvoje rozhodnutie určite ocení. Chce to len čas, uvidíš. Držím Ti palce na práve

    OdpovedaťOdstrániť
  12. Budúci rok očakávam denník politologičky a potom teologičky....

    OdpovedaťOdstrániť
  13. Moja zlatá,
    moc moc Ti držím palce, vždyť ty víš. Tvoje rozhodnutí obdivuji a moc podporuji.
    V těch pochybách jsi rozhodně nebyla jedině. O mně se dá říct, že medinou "proplouvá v klidu s dobrými známkami", ale těch probulených večerů taky už pár bylo. A ne úplně málo. Naštěstí první praxe přinesla dost pozitiv, druhák (příšernýýýý) hotový, ale s tím rozdílem, že na třeťák se těším. Nemocní lidi znějí více jako téma, proč jsem tam přišla :)
    Těším se na Lienku-právničku, prosím, piš dál.
    E. <3

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Drzim palce na doktorinu a budem ta pravidelne informovat aj nazivo ;)

      Odstrániť
  14. Vítej do party. Jen se připrav na otázky, proč jsi vlastně s tou medicínou sekla a jak je to diametrálně odlišné zaměření a bla, bla, bla...
    Hlavně si neťukej na čelo, jak jsou lidé líní a prokrastinující a neschopní, až si budou stěžovat, že se na zkoušku mají naučit 40 (slovy čtyřicet) stránek. Na zkoušku z celého semestru!

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Aj ty si byvala medicka a terajsia pravnicka? :O
      Hentych otazok som uz zodpovedala desiatky, par z toho na zapise, ani ma to tak neserie uz :D
      A to o 40 strankach na skusku som pocula, ked som neveriacky vyvalila oci, tak sa ma studenti prava blahosklonne pytali, ci sa mi to zda vela. A ze sa nemam bat, lebo si zvyknem :D

      Odstrániť
    2. Tak nějak :)
      Ona by se ta intenzita měla snad časem zvyšovat. Tak uvidíme :D Zatím sice mám reflex "mám volnou chvíli, tak bych se mohla učit", ale zas ono se to pro praxi neztratí.

      Ale nejvíc super je, že tady při škole můžeš pracovat. Nebo spíš musíš, jinak bys umřela nudou. :D

      Odstrániť
    3. Nechces mi napisat na mail? Rada by som pokecala.
      lienkamedicka@gmail.com

      Odstrániť
    4. Tak to by mne moc zajímalo, který předmět na právech má 40 stránek na zkoušku z celého semestru...a který student Vám řekl, že to je moc :) Učebnicím o 200 stránkách se na právech říká brožurka. Jasně, během semestru tam skoro nemusíte chodit, ale o to víc si užijete zkouškové :)No, ráda si tu v budoucnu počtu o pohodových zkouškách o 40-ti stránkách....já naopak přecházím z práv na medicínu a jsem sama zvědavá na rozdíl obtížnosti

      Odstrániť
    5. Obecky? Míněno ten výcuc. A že je to hodně stran, to říkala spousta lidí... kteří za semestr nezvládli přelouskat ani půlku té zelené učebnice.
      Knížku o 200 stránkách bych chtěla vidět. Vždyť i ÚZ NOZu má přes 200 stran.
      Navíc příprava na zkoušku není jen otázka pasivní docházky, ale i aktivní přípravy na hodinu a míry koncentrace na hodině. Pokud má člověk 100% docházku a celou hodinu stejně prokrafe, tak taková účast není přínosná pro nikoho.

      Lienko, napsala jsem ti mail :)

      Odstrániť
  15. chceme pokračování

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Bude, hned ako sa dostanem od babicky a k notebooku :D

      Odstrániť
  16. Z boje se neutíká.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Z boja by som praveze utekala, keby som sa nepostavila celom voci skutocnostiam.

      Odstrániť
  17. Ahoj Lienka,
    poprvé jsem na tvůj blog narazil někdy na podzim, když jsem googlil informace o LF a rozhodoval se kterou zvolit. Tvůj styl psaní snad nemůže nezaujmout (kdo ví, třeba až vystuduješ práva, tak z tebe bude i ta spisovatelka:) ), takže se moc těším na blog právničky, ikdyž je trošku škoda, že se nepotkáme v Motole. Přeji ti hodně štěstí do dalšího studia a stůj si za svými rozhodnutími, ať už na ně má okolí jakýkoliv názor. Jen ty máš právo rozhodovat o svém životě a já věřím, že jsi rozhodla tak, aby to byl život velice šťastný.
    &f

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Dakujem, zatial pevne stojim. :D Ktovie, mozno sa niekde stretneme, s medikmi totiz planujem chodit von v kuse, a minimalne uvodnu party u Vojaka nezmeskam. :D Drzim palce nech sa ti v Motole paci :)

      Odstrániť
  18. Ahoj, letos nastupuju prave do Motola, tebe uz ctu dlouho a tohle me opravdu zaskocilo, ale samozrejme doufam ze te to rozhodnuti udela stastnou a preji ti aby se ti darilo co nejvic :))). Budu se tesit na blog pravnicky, urcite te budu cist dal:). A jeste bych se rad zeptal jake jsou problemy s anatomii na 2.lf, uz jsem o tom nekde cetl ze to bylo posledni roky nejak vyhrocene ci co.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Som rada ze budes citat dalej. ;)
      Nooo, co sa anci tyka, tento rok prvykrat si Kachlik (predseda ustavu) upravoval priebezne testy sam, a robil to s takym zaujatim, ze niektorymi z nich prechadzali sotva traja ludia z kruhu. K tomu este pridal test zo zmyslov a predpitevny test. Na kazdeho kladie prehnane naroky, a Boh ti pomahaj, ak ho dostanes na skuske. Skusa totiz len z Memorixu, a to prevazne z kliniky. Okrem toho zaviedol, aby sa histologia posunula znova na zimny semester prvaku. V skratke, vas novy predseda anatomaku je jebnuty egomaniak, ktory si mysli, ze anatomia a len anatomia ma byt tvoj zmysel zivota. :D

      Odstrániť
  19. Jaak reagovali rodiče?

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Nemohla bys to rozvést? Myslím, že by to pomohlo lidem, co zvažují podobný krok.

      Odstrániť
    2. Jasne, planujem v dalsom clanku ked sa dostanem k pocitacu. Zatial len tolko, ze ani rodina nestoji za to, aby si clovek znicil zivot tym, ze bude robit nieco co citi ze nechce.

      Odstrániť
    3. Však jsi po skončení mediny nemusela léčit lidi. Můžeš třeba do zdravotního ústavu, farmafirmy... např. na marketingové pozice nebo i do výzkumu. Titul by ti nikdo nevzal.

      Odstrániť
    4. Stale si myslim ze je pre mna lepsie, ze zacinam znova od zakladu s niecim co ma bude bavit, a nebudem robit kompromisy vyhradne kvoli tomu, aby som dokoncila co som zacala.

      Odstrániť
  20. A právo budeš študovat v Prahe?

    OdpovedaťOdstrániť
  21. Držím palce na práve! Starší kolega z Motola.

    OdpovedaťOdstrániť
  22. Co si myslíš o domácích porodech?

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Opravdu děkuju za odpověd´, moc mi pomohla.

      Odstrániť
    2. Prepac, na toto som hakliva. Ale tak snad kazdy pricetny clovek si spocita, ze rodit mimo nemocnice, kde su dostupne najnovsie pristroje ,lieky a cela rada kvakifikovanych lekarov je... picovina :D

      Odstrániť
    3. Těhotenství není nemoc a porod je přirozená věc. Doktor tě napojí na nejnovější přístroje (hlavně na monitor, takže místo hledání ulevující polohy musíš v kontrakcích ležet jako prkno), narvou tě léky (hlavně oxytocinem, aby už mohl jít konečně spát) a ta řada kvalifikovaných lékařů do tebe chodí každých 10 minut hrabat, v závěru ti pak udělají nástřih a Kristellerovu expresi. Díky.

      Odstrániť
    4. Ano, nase prastare matky tiez rodili doma, pekne prirodzene. Len skoda ze im potom tolko deti poumieralo. Alebo ony. Okrem ineho, v dnesnej dobe sa mozes dohodnut na kompromise, v mensich nemocniciach alebo sukromnych zariadeniach ti radi vyjdu v ustrety, ak mas specificke poziadavky. Ale nech sa paci, ked sa ti dieta obesi na pupocnej snure, alebo vykrvacas, moj problem to nebude. Ja si rada odrodim v nemocnici napojena na pristroj a vyziadam si epiduralku...

      Odstrániť
    5. Až ty ochrneš po epidurálu, tak to taky můj problém nebude.

      Odstrániť
    6. Inu, nielenze je sanca ochrnut po epidurale nepomerne nizsia ako umriet pri domacom porode... Ale nechcem zbytocne utocit, ide mi hlavne o dieta. Vacsina porodov je fyziologicka, to je pravda, ale ak si mam vybrat medzi tym, aby som "citila prirodzene" a tym, aby moje dieta malo k dispozicii lekarsku starostlivost v pripade, ze sa nieco pokazi, nie som ochotna riskovat. A ver tomu, ze ak sa nieco take nedajboze stane, ziadna uhanajuca sanitka nepride vcas.

      Odstrániť
  23. Ahoj Lienka,
    pri tej záplave komentárov som premýšľala, či ti napíšem alebo nie, aby som sa neopakovala, ale jednoducho ti musím napísať :D
    Tvoj blog čítam od samého začiatku, počas depka chvíľ učenia sa na maturitu/prijímačky na medicínu tvoje články pôsobili ako zlepšovač nálady. Potom si zmizla a mne bolo ľúto, že sa už toľko nenasmejem :( Som veľmi rada, že si naspäť a úprimne dúfam, že nezmizneš a budeš písať o práve. A gratulujem k prijatiu na právo. Veľmi ti prajem, aby to bolo pre teba to pravé, bavilo ťa to a zároveň máš môj obdiv, že si to napísala na "plnú hubu" ako to bolo, o svojom rozhodnutí, a za odvahu vybočiť zo zabehnutých koľají. Ono ľudia ti do toho budú ešte dlho kecať a niekedy nie práve najkrajšie a najmilšie reči, ale je to tvoj život, ži ho podľa seba a stále s tvojím úžasným humorom. Prajem veľa síl do štúdia a hlavne, aby si si ho užívala :)
    A ešte - aj keď viem, že najhoršie je to asi oznámiť rodičom a ich reakcie najviac zabolia, aj tak si rob svoje a choď si za tým, ono to prebolí, rodičia sa zmieria a raz (možno) aj pochopia. Hlavné je, aby si bola šťastná a zdravie za tú školu vážne nestojí :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ďakujem ti, ani netušíš čo pre mňa znamená každý takýto komentár! Dúfam tiež že to bude to pravé, a že naši budú ok.

      Odstrániť
  24. Milá Lienko,
    předně ti chci říct, že jsi hrozně odvážná, nejen za to, jak jsi to všechno prostě vzala do vlastních rukou, ale taky za to, žes to všechno napsala sem na blog. To chtělo určitě notnou dávku odvahy.
    A rozumím ti. Nemedik si těžko umí představit, kolik je medicíně potřeba obětovat. Muselo a musí být těžké ustát rozepře s rodinou, a je mi líto, že ti to neulehčili. Ale je to tvůj život a tvoje rozhodnutí, budu doufat, že tě časem podpoří, až uvidí, že jsi mnohem spokojenější. Držím Ti palce❤️

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Jejda, ďakujem :)
      Dúfam že tebe vydrží nadšenie :))

      Odstrániť
  25. Lienka, uf, tak týmto si ma dostala! Čítať tvoj blog bolo vždy pre mňa ohromným zážitkom - milujem tvoj štýl písania a naozaj si myslím, že aj keď mnoho ľudí zvykne pri písaní článkov nahodiť určité alter-ego, mám za to, že ty si taká, ako píšeš aj v skutočnosti. Naposledy, keď som čítala tvoj blog, tak si vravím, že bodaj by boli všetci medici/doktori ako ty - žiadne škatule, ktoré sa len biflia a každý, kto dá skúšku na lepšie písmenko ako oni je ich nepriateľ, ale pohodoví človiečici, ktorý okrem vedomostí majú aj zdravú dávku humoru a potrhlosti. Vždy som z teba cítila: "holka, ty na to máš, ty to dáš a dúfam, že sa niekedy stretneme, keďže sama sa snažím namútiť trochu medickej vody na Slovensku. Vôbec si nemysli, že tento komentár má byť výčitkou - absolútne nie! Brutálne ti držím palce, pretože viem, že medina má schopnosť človeka prevalcovať a musí byť k*rva odolný, aby sa udržal na nohách(škole) a nebol prinútený spraviť jednosmerný držkopád von. Brutálne ti držím palce - buď šťastná, spokojná a hlavne, preži to v zdraví! Kašli na pýchu, viem, rodičia to asi museli chvíľu predýchavať, ale treba si uvedomiť, že oni to za teba nedoštudujú a tým duplom to za teba nebudú robiť ďalších 40 rokov než pôjdeš do dôchodku. A robiť niečo, čo ťa nebaví - no, thanks! Dôležité je byť mentálne ok (a samozrejme aj fyzicky) a robiť to, čo ťa baví (aj keď to možno spočiatku nekorešponduje s predstavami rodičov) no matter how klišóidne to znie. Drž sa! :)

    P.S. Dúfam, že aj keď názov blogu by bolo treba trochu zeditovať,naďalej nám budeš dodávať dobrej nálady svojimi príspevkami :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ale myslím že vďaka tým vlastnostiam čo máš na mne rada, by som nebola moc dobrá doktorka :D
      Neboj, už nezmiznem, a ďakujem za podporu

      Odstrániť
  26. Už bys fakt mohla napsat slíbené pokračování.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. my chceme článek, prosííím :D

      Odstrániť
    2. Zajtra už bylo! Baví tě dělat důležitou?

      Odstrániť
    3. Vies co, celkom aj ano. Tak ale sorryjako, nestihla som. Cele "zajtra" som sa balila na dovolenku, ktoru si teraz uzivam a nebudem tu pol dna pisat clanok. :-*

      Odstrániť
    4. Sereš na nás, měsíc jen slibuješ a hovno z toho. Si pěkně vážíš čtenářů, jejich podpory a zájmu!

      Odstrániť
    5. Som rada ze podporuju a zaujimaju sa (od teba som tu podporu nevidela teda), ale blog je moja zaluba a nie povinnost. Takto to proste vyslo s casom a hotovo. Ak ta nebavi cakat, pokojne sa vyluc z radov citatelov a po ceste si trhni.

      Odstrániť
  27. Lienka, tvůj blog čtu od začátku a musím říct, že absolutně miluju tvůj styl psaní a humor :) Moje situace je trošku jiná než ostatních ;) Z medicíny jsem taky odešla a vydala se jiným směrem a musím říct, že jsem rozhodně šťastnější a spokojenější než bych tam kdy mohla být. Taky jsem moc nechápala, co ty lidi na tom tak baví a zůstalo mi to nadále :D Ale blogy mediků čtu dál a tvůj byl můj nejoblíbenější, takže doufám, že rozhodně nepřestaneš psát! :) Držím palce, ať se ti daří a doufám, že budeš taky mnohem spokojenější :))

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Presne, nechápem čo ich tak baví, miláčikov mojich :D
      Ďakujem ďakujem, vždy si pripadám medzi ostanými blogmi jak škaredé káčatko :D

      Odstrániť
  28. Napíšeš to pokračování ještě letos, nebo je zbytečné sem chodit?

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. V jednom komentáři napsala, že nebyl čas, a že je ted na dovolené. Myslím, že se da pochopit, že si bude užívat dovolenou a ne psat článek :)

      Odstrániť
    2. Nedá, lebo nám niečo SLÚBILA a jebe na to.

      Odstrániť
    3. ine dissy a sikanu tu mas :D :D

      Odstrániť
    4. Však ale vieš kde to mám... :D

      Odstrániť
  29. Ahojky, můžu se zeptat proč zdrháš před profesory a revizory?

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. To je otázka na tebe Lienko.

      Odstrániť
    2. Lienko?
      (A kdy bude pokračování pls pls pls pls)

      Odstrániť
    3. Pomaly sa na tom pracuje :D
      Pred revízormi zdrhám doslova, pretože je to môj obľúbený šport - jazdiť načierno.
      A pred profesormi obrazne, neznášam skúšky, lebo nič neviem a chcem zdrhnúť.
      A čo sa týka lodičiek... Milujem lodičky, nosím ich všade kam môžem, aj tam kde sa to nehodí, napríklad raz na pitevňu. :D

      Odstrániť
    4. To jsme moc rádi, že v Praze zadarmo studuješ a využíváš další služby, aniž bys za ně platila. TÁHNI ZPÁTKY NA SLOVENSKO!!!!!!!

      Odstrániť
    5. Pozor aby ti od nervov nerupla nejaka cievka, zlato!

      Odstrániť
  30. Ahoj Lienka,
    dostala som sa nahodne na tvoj blog, pretoze momentalne stojim na podobnej krizovatke ako ty nedavno. U mna je to vsak trosku komplikovanejsie. Medicina bola vzdy moj sen, venovala som sa jej vo volnom case takym sposobom, ze kym moje spoluziacky na strednej citali twilight ja som si nasetrila na Cihaka a citala som si jeho. Doma mam plnu skrinu medicinskych knih, ktore som povykupovala od roznych medikov, ktori mali bud po skole alebo nedokoncili. Mne to ale zivot zariadil inak, prisli deti a manzel skor ako som sa dostala na medicinu. Teraz mam 24. Mam dve deti a manzel sa tvari, ze ma chce podporovat v medicine moja mama vsak tvrdi ze studovat denne 6 rokov skolu popri dvoch malych detoch je nerealne. Predpokladam, ze by to asi neskoncilo pri tom, ze po skole hodim tasku a venujem sa detom. Rodicia mi s detmi nijako nepomahaju, svokrovci neziju v nasom meste a tak som prakticky na vsetko s manzelom sama. Nechcem deti davat do ziadnych jasliciek, lebo mi to pripada byt nefer ked ma potrebuju a vlastne aj ja ich ako matka. Co sa tyka skolky tak si tiez myslim, ze ked tam zacnu chodit vzhladom na niektore deti zaneprazdnenych matiek v kolektive s teplotami budu viac doma ako v skolke. Manzel ma zo zaciatku podporoval, chodila som dokonca aj na pripravu k jednemu lekarovi. Potom si zase zaumienil zmenit pracu takze vsetky plany padli kedze chce odist z mesta aj on. Tak som si povedala, ze tadialto cesta asi nevedie aj ked to nie je pre mna lahke. ( co sa tyka inych zdravotnickych zamerani, tak to nie je pre mna velmi lakave. studovat externe sa da len verejne zdravotnictvo a laboratorne vysetrovacie metody a mne by chybal kontakt s pacientom. a tie zvysne osetrovatelstvo, urgentna zdravotna starostlivost, porodna asistencia atd sa z mojho gympla daju bakalarsky studovat len denne). tak som sa rozhodla trosku vybocit smer a podala som si prihlasku na pravo. mam pocit ze je to aj lepsie kvalifikovana skola ako osetrovatelstvo. vyhovuje mi tam aspon ta dochadzka, sudnu sien som pozerala rada :D btw viem ze to je uplne mimo, snazim sa len naznacit, ze aspon lahku "pachut" prava mam :D uvazovala som, ze mozem potom robit medicinske pravo aby som ostala tej medicine aspon mierne verna :D tak je to pre mna trosku momentalne tazke nejako neviem ci robim dobre , ale beriem to tak ze zase lepsie ako nemat vobec nic. tie deti cim su vacsie tym maju vacsie naroky a ja chcem byt raz uplne nezavisla od manzela.
    Drzim ti palce, pises velmi zaujimavo, a aj ked to bude odo mna zniet asi ironicky po mojej "rozprave" tak myslim to uprimne spravila si urcite dobre, ze si sla za svojim ked ma clovek tu moznost slobodne sa rozhodnut a ovplyvni tym len naladu rodicov tak je to zbytocne riesit. :) cim to samozrejme nezlahcujem, aj ja som bola v takych situaciach a samozrejme ze rodicov zamrzia aj tie financie. ale poviem ti to ako mama, ze ked ta uvidia stastnu na svojej ceste tak ich to rychlo prejde a zacnu ta v tom podporovat asi sa boja len neznameho a toho, ze sa sama sklames. drzim ti palce na tvojej ceste :)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Fúúúúha, tak to je teda iný príbeh, a riadne silný, som rada že si napísala. Myslím že si spravila dobre s tým právom, aj keď ti je asi trochu smutno že nakoniec nevyhrala medina. A zdravotnícke právo je super nápad, nikto nepotrebuje právnikov tak, ako úbohí doktori, myslím že by to bavilo aj mňa. :D Držím palce aj ja tebe, a určite sa ozvi ešte, ako sa máš!

      Odstrániť
  31. Pokud cítíš, že tě něco nenaplňuje, je těžké se tomu věnovat a neodkládat učení. Věřím, že počáteční nadšení z nové školy by mohla nastartovat tvou chuť do učení a známky by se mohly zlepšit. No uvidíme jak to dopadne. Třeba nakonec zjistíš, že medicína nakonec nebyla tak zlá a ještě se zkusíš vrátit. To necháme času jak se to nakonec vyvrbí, rozhodně to ale za zkoušku stojí. Pokud napíšeš nějaký článek srovnání prvních dnů na této škole s předešlou, první měsíce, rok atd. tak se máme na co těšit. Myslím že by to mohlo být zajímavé srovnání. Přeji ať se dílo daří a vrátí se ti chuť a nadšení z učiva :-)

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Pekná prezývka, hej! :D
      Nemyslím že s medinou to ešte skúsim, ale tak nikto nevie ako sa to celé vyvŕbi. Ale porovnávať budem, na to sa hrozne teším, fakt! :D

      Odstrániť
  32. Ahoj Lienka, před rokem jsem byla dva měsíce nemocná, a tak jsem si "volný čas" vyplnila čtením (nejen) medických blogů, a narazila jsem i na tvůj. Dnes jsem na něj náhodou zabrousila znovu a tvůj článek o studiu PF UK mě hodně překvapil. Vím, jaké je to vybrat si nevhodnou školu. Kdysi jsem uvažovala o medicíně, ale nakonec jsem vystudovala ta práva a lituji toho dodnes. Pracuji nakonec mimo obor a jsem za to moc ráda. Práva jsou sice proti medicíně pohoda (dle vyprávění kamarádů, co medicínu studovali), ale je to tak či tak biflovačka a člověk by měl vědět, proč tu školu dělá a že se tím fakt chce živit. Kolektiv na fakultě mě taky moc nenadchnul, byla jsem naladěná trochu na jinou vlnu. Kdybych se mohla rozhodnout znovu, tak bych možná zkusila tu medicínu nebo techniku. Ale druhé šance člověk bohužel v životě nemá, pouze v případě, že se rozhodne včas, tj. v těch dvaceti letech. Přeju ti, aby právnická fakulta splnila tvoje očekávání. Hanka.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Kolektív na práve ma teda brutálne nenadchol, to ti poviem... :D Ešteže mám medikov, keď potrebujem pomoc a rozveseliť. Ale vážne to chcem robiť, a keby som si to aj nakoniec rozmyslela, už mi neostáva nič iné, iba to doštudovať.

      Odstrániť
  33. Ahoj Lienko, vlastně jsem teprve před několika dny zjistila, že existují "medické blogy" (tohle zjištění bylo asi spíš produktem jistého zoufalství, protože jsem momentálně delší dobu v PN, nic moc nemůžu, tak sjíždím internet)a že je to celkem legrace. 2.LF jsem absolvovala před 8 lety. Musím říci, že jsem opravdu nenáviděla každý den studia - nejsem přirozeně memorovací typ a co se týče medicíny, tak si přiznejme, že zdravý rozum vám moc nepomůže, pokud to na tom zadku prostě neodsedíte. Na rozdíl od Vás jsem o své schopnosti vystudovat jinou školu (konkrétně matfyz) neměla až pevné přesvědčení, že bych se postavila rodině, jako vy. Po promoci jsem si vylučovacím způsobem vybrala internu (ostatní obory mi prostě přišly jako ještě větší opruz). Pak následovaly strašné první měsíce a možná i roky, kdy samozřejmě naprosto neutšíte, co děláte, ale tehdy si tento fakt v oblastní nemocnici s nedostatkem personálu nikdo moc nepřipouštěl. Někde tam mě asi začala práce docela bavit. Prvních 5 let byla sice totální řehole, kdy jsem pracovala tak 12-14hodin denně, ale prostě s rostoucími zkušenostmi a "podprahovými ;)" znalostmi z medicíny (těžko se učím, ale zase si celkem pamatuju a hlavně se mi nějak daří věci propojovat v logické celky)se mi najednou začalo dařit v diagnostice i v méně obvyklých situacích a vůbec celá ta pakárna byla najednou docela zábavný hlavolam. Připouštím, že časem člověk vyhoří ve vztahu k lidem (teprve po příchodu do praxe a komunikaci s běžnou populací zjistíte jak vypadá opravdový "idiot" a jak zcela vysilující je pokoušet se mu pomoct - pokud to potřebuje - nebo se ho zbavit - pokud žádnou pomoc nepotřebuje a své úsilí směřuje k teroru zdravotnického personálu, který podle údajů v mediích vydělává nehorázné peníze). Proto v určité chvíli nastává vhodná doba začít se vézt na vlně toho, co člověk umí, a napřít svůj hlavní zájem na vybudování rodiny a pak vybudování rovnováhy mezi prací a rodinou (asi jediná možnost, jak dlouhodobě nezešílet a uchovat si parciálně kladný vztah k práci).
    Pokud je tohle už pro vás, kteří čtete tento blog coby studující medicíny, už příliš mimo mísu, tak se omlouvám. Jen jsem chtěla povzbudit (teda vlastně nevím, jestli to vyzní povzbudivě, ale proti celkovému marasmu, kterým můj příspěvek začíná, by mohlo;)) ty, kteří na počátku ani v průběhu studia nevstávají ráno s nadšením, co nového se opět dovědí, a sledují s nedůvěrou svaté nadšení svých spolužáků - nedej bože kombinované s okouzlením vlastní osobou. Ačkoliv se to prostě nezdá, může to i tak dopadnout celkem dobře.
    Zdravím, Jana
    P.S. Jelikož píšu už celkem dlouho a vidím jen poslední 4 řádky, tak si nejsem jistá, jestli má můj příspěvek hlavu a patu, ale přeskočit ho můžete konečně vždycky.
    P.P.S. A samozřejmě se připojuji a přeju hodně štěstí na právech. To, jak jste zvládla rodiče, mi opravdu zaimponovalo.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Vau.. fakt ste ma donútila sa zamyslieť. Myslím že hlavný rozdiel medzi mnou a vami je, že ste sa nakoniec zaťala, nezvolila cestu najľahšieho odporu a doklepala to až do konca. A v podstate aký happy end! :D Držím palce v práci a živote a ozvite sa ešte niekedy. :)

      Odstrániť
  34. ahoj, až teď jsem objevila tvůj blog. děkuji za tento upřímný článek. sama studuji medicínu a přiznám se, že ji nenávidím. byl to můj sen od dětství, ale hned jak jsem nastoupila, jsem ztratila veškeré nadšení. u nas na fakultě-studuji takzvaně nejprestižnější 1.LF-jsou poměry příšerné,je to dáno jak vztahy mezi spolužáky, tak způsobem, jakým s námi zachází fakulta. student je ten nejposlednejsi z posledních. teď mě čeká poslední statnice.. a konec. ani vlastně nevím, zda chci jako doktorka vůbec pracovat. studium medicíny mně rozhodně více vzalo než dalo. budu velmi držet prsty na právech, hlavně přeji spokojenost se životem.

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Chápem, život na jedničke je ešte o niečom úplne inom, atak ale o tvojich schopnostich vypovedá, že si sa dokelepala až ku štátnici! :)
      Dúfam že sa v tom zasa aspoň trochu nájdeš.

      Odstrániť
  35. Děkuji, teď si připadám naprosto ztracená. ale třeba to je jen stará známá předzkouškova deprese. život na 1LF je drsný-ale zase abych jen nenadavala, tak studium na 1LF mě naučil dost důležité věci a to například , že život a lidi jsou svině a je nutno s tím počítat. do praxe na klinice je to aspoň z doslechu důležitá věc. hm. měj se krásně a těším se na nové články o novém životě!

    OdpovedaťOdstrániť
  36. Ahoj Leni,
    nevím, jestli se můj předchozí komentář u tvého jiného příspěvku nesmazal, ale docela koukám :D Mám to totiž naprosto stejně :D Jsem v druháku na LF a jdu na práva :D v tom tvém článku se hrozně vidím. Měla jsem to na gymplu naprosto stejně, vždycky mi bavily humanitní předměty, ale kvůli našim a okolí, které mi vštěpovalo, že s humanitou se dnes prostě neuživíš, jsem mé záliby ignorovala.. Původně jsem měla v plánu jít na techniku, ale pak najednou BUM a dostala jsem se na dvě LF :D Šla jsem tam protože mi to přišlo jako dobrý kompromis mezi humanitním a přírodovědným vzděláním... ale prostě tu nejsem šťastná... Štve mi, že se všechno musíme učit zpaměti jako fretky a nemůžeme o ničem pořádně diskutovat (to se mi líbí na právu). + Navíc jsem si přiznala, že mám depky z nemocnic a prostě to nechci dělat... To učení samo o sobě mi nevadilo a i docela bavilo (nejvíc čistě medicínské předměty jako anatomie), ale představa, že jednou dělám atestace a ordinuji mě prostě děsila... :/ Máš pravdu, když píšeš, že medicína tě naprosto "pohltí", když si to zpětně vybavím, veškeré konverzace s mými kamarády mediky byly tak z 80% o škole... Prostě furt a pořád.. Navíc jsem jako mladá chtěla hodně cestovat a vzdělávat se třeba i v cizích jazycích, ale po prváku jsem upřímně byla ráda, že se nemusím dívat do knížek a mám chvíli volno (a stejně jsem ještě onemocněla). Chtěla bych se proto zeptat jak ses připravovala na scia a kolik jsi měla bodů? :) Budu ráda za veškeré info :)
    A držím palce!

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Čau, je možné že sa zmazal, alebo som to bola ja... som totiž technicky dosť retardovaná a už len založiť blog ma stálo neprimerané množstvo úsilia :D :D Och kamo, I feel you so much,nikto okrem medikov nevie aké napiču to je, a najlepšie to vedia tí medici, čo to nechcú robiť! Už si mala termín SCIA? No, učila som sa z nejakej učebnice ZSV čo bola práve v zľave a na obecné predpoklady som si hlavne dokola a dokolečka prechádzala staré testy a tú ich učebnicu, čo som našla niekde na uložto... Neverím že sa máš čoho báť, ak si prejdeš tie príklady na rátanie, tie mi jediné robili problém. Mala som nejakých 80 percent z oboch častí plus 5 bodov za maturitu a 5 certifikát,ale šlo by to aj bez nich. 170 bolo moj rok úplne akurát dosť, takže u teba tá hranica bude podobná. Ináč na práve má človek presne toľko času ako si si vždy predstavovala! :D Držím palce a keby niečo, píš!

      Odstrániť